Mikromycety

Mykotoxiny

Aflatoxiny
Citreoviridin
Citrinin
Cyklopiazonová kyselina
Fumonisiny
Námelové alkaloidy
Ochratoxiny
Patulin
Penicilová kyselina
Rubratoxiny
Sterigmatocystin
Tremorogeny
Trichotheceny
Zearalenony

Dělení podle toxicity

Biochemické poškození

Onemocnění

Mykotoxiny v potravě

Výzkum mykotoxinů

Ochratoxiny

Tato skupina mykotoxinů zahrnuje sedm izokumarinových derivátů vždy spojených s fenylalaninem produkovaných druhy rodu Aspergillus (A. ochraceus, A. sulphureus, A. sclerotinum) a Penicillium (P. verrucosum, P. purpurascens, P. commune, P. viridicatum). Nejvýznamnější látkou je ochratoxin A (viz obr. níže), je nejrozšířenější ve skupině. Primárním cílovým orgánem ocratoxinu A je vyvíjející se centrální nervový systém. Ochratoxin A je vysoce nefrotoxický pro monogastrická zvířata a současně imunotoxický a teratogenní. Toxin je běžně detekován ve Skandinávií a na Balkáně, příležitostně i v USA, v komoditách jako je kukuřice, ječmen, pšenice, oves, rýže, burské oříšky, seno, zelená káva a jako reziduum ve vepřovém mase (především v ledvinách). Látka je považována za etiologické agens endemické ledvinové choroby prasat v Dánsku a Švédsku. Krmivo obsahující ochratoxin A v množství 200 ng/g způsobuje otoky ledvin charakterizované atrofií proximálních tubulů a intersticiální kovovou fibrózou. Biologický poločas ochratoxinu A v tkáních prasete je 4,5 dne; úplná eliminace mykotoxinu vyžaduje několik týdnů od expozice. Symptomy popisované u zvířat byly zjištěny i u lidí v době průběhu endemické "Balkánské ledvinové choroby". Ochratoxin A byl nalezen v 6,5 % krevních vzorků odebraných obyvatelům endemíckých oblastí Jugoslávie, Bulharska a Rumunska, nicméně nedávno publikované údaje svědčí o širší kontaminaci evropské populace touto látkou. Analýzou krevního séra byla dokazována hladina tímto toxinem v koncentracích 0,1 - 14,4 µg/I, svědčící o kontinuální plošné expozici. U hlodavců konzumace ochratotoxinu A způsobuje rozdvojení řetězce DNA v ledvinách a játrech, a jaterní a ledvinový karcinom.

ochratoxin A

Některé evropské státy limitují obsah ochratoxinu A v potravinách. U nás jsou expoziční standarty pro ochratoxin A 100 ng na kilogram telesné hmotnosti na týden (provizorní tolerovaný týdenní přívod) a 5 ng na kilogram tělesné hmotnosti na den (provizorní tolerovaný denní přívod). Stanovené koncentrace v ohrožených potravinách - obiloviny a výrobky z nich, rozinky, káva - se pohybují mezi stovkami ng/kg až desítkami µg/kg (data z Národního referenčního centra pro mikroskopické houby, Centra hygieny potravinových řetězců z 90. let).